Morte i begli occhi

Koncem šestnáctého a počátkem sedmnáctého století se objevuje vlna nové hudby, demonstrující mimo jiné též vzrůstající autonomii a příležitosti dostupné tehdejším talentovaným ženám: hudebnicím, spisovatelkám, výtvarným umělkyním i skladatelkám, působících ve světském prostředí. Tento program se zaměřil na odkaz zejména čtyř z nich: Francesca Caccini, Settimia Caccini, Leonora Orsina a Barbara Strozzi, v kontextu jejich současníků.

Vita Mariae

Mariánský kult je ústředním fenoménem křesťanského liturgického roku a katolické zbožnosti. Matka Kristova odedávna hrála roli milosrdné zprostředkovatelky ve vztahu věřících s Bohem, a tento vztah se dodnes promítá do řady církevních svátků, liturgie, ale též zvyků všedního dne. Mariánský kult formoval tvář lidové zbožnosti a obraznosti, podílel se na estetizaci barokní krajiny a vtisknul nový rozměr vnímání přírody, veřejného prostoru i soukromí. 

Květná zahrádka znovu otevřená

Neu-eröffnete Blumen-Gärtlein, aneb Hudba na česko-slovensko-rakousko-uhersko-německo-polském pomezí… Co si představit pod pojmem česká hudba, mluvíme-li o Evropě sedmnáctého století? Mateřským jazykem řady skladatelů, kteří pocházeli z českých zemí a z nichž někteří se k tomu označovali jako „Böhme“, byla němčina. Čechy, Morava a Slezsko byly součástí habsburského soustátí a přesuny obyvatel v jeho rámci (pokud tomu vrchnost dovolila) nebyly chápány jako mezistátní migrace. Řada z těchto hudebníků však odešla za hranice českých i rakouských zemí a zároveň na území koruny české působila řada autorů, přišedších ze zemí rakouské monarchie i mimo ní.