Il Miglior Fabbro

Dante Alighieri se ve svém Očistci odkazuje na slavného trubadúra Arnauta Daniela a označuje jej za “il miglior fabbro”, tedy “nejlepšího tvůrce”, nebo též “kováře” a “řemeslníka”. Tento program prezentuje epizody z Dantovy Božské komedie skrze hudbu italského seicenta, zejména pak Claudia Monteverdiho. Skladby nás provedou Peklem, Očistcem a Rájem, tak, jak je svými slovy popsal ten, který se stal “nejlepším tvůrcem” pro následující staletí.

Luciferův pád

Lucifer: “pekelný had”, padlý anděl a antihrdina. V překladu znamená jeho jméno doslovně „světlonoš“ (lux = světlo, ferre = nosit). Lucifer býval podle starokřesťanské tradice nejvyšším andělem, hodností a mocí hned po Bohu, nositel jitřní hvězdy. Pro svou pýchu se ale vzbouřil a Bůh jej srazil z nebe i s anděly, kteří Lucifera následovali. Tak se stal zlým a z jeho následovníků se stali démoni.

Morte i begli occhi

Koncem šestnáctého a počátkem sedmnáctého století se objevuje vlna nové hudby, demonstrující mimo jiné též vzrůstající autonomii a příležitosti dostupné tehdejším talentovaným ženám: hudebnicím, spisovatelkám, výtvarným umělkyním i skladatelkám, působících ve světském prostředí. Tento program se zaměřil na odkaz zejména čtyř z nich: Francesca Caccini, Settimia Caccini, Leonora Orsina a Barbara Strozzi, v kontextu jejich současníků.

Vita Mariae

Mariánský kult je ústředním fenoménem křesťanského liturgického roku a katolické zbožnosti. Matka Kristova odedávna hrála roli milosrdné zprostředkovatelky ve vztahu věřících s Bohem, a tento vztah se dodnes promítá do řady církevních svátků, liturgie, ale též zvyků všedního dne. Mariánský kult formoval tvář lidové zbožnosti a obraznosti, podílel se na estetizaci barokní krajiny a vtisknul nový rozměr vnímání přírody, veřejného prostoru i soukromí. 

Květná zahrádka znovu otevřená

Neu-eröffnete Blumen-Gärtlein, aneb Hudba na česko-slovensko-rakousko-uhersko-německo-polském pomezí… Co si představit pod pojmem česká hudba, mluvíme-li o Evropě sedmnáctého století? Mateřským jazykem řady skladatelů, kteří pocházeli z českých zemí a z nichž někteří se k tomu označovali jako „Böhme“, byla němčina. Čechy, Morava a Slezsko byly součástí habsburského soustátí a přesuny obyvatel v jeho rámci (pokud tomu vrchnost dovolila) nebyly chápány jako mezistátní migrace. Řada z těchto hudebníků však odešla za hranice českých i rakouských zemí a zároveň na území koruny české působila řada autorů, přišedších ze zemí rakouské monarchie i mimo ní.