Morte i begli occhi

Allegory of SightKoncem šestnáctého a počátkem sedmnáctého století se objevuje vlna nové hudby, demonstrující mimo jiné též vzrůstající autonomii a příležitosti dostupné tehdejším talentovaným ženám: hudebnicím, spisovatelkám, výtvarným umělkyním i skladatelkám, působících ve světském prostředí. Tento program se zaměřil na odkaz zejména čtyř z nich: Francesca Caccini, Settimia Caccini, Leonora Orsina a Barbara Strozzi, v kontextu jejich současníků.

Jedním z ústředních témat básnického a hudebního dialogu, známým již ve středověku a dříve, je téma očí a zraku v souvislosti s láskou. „Šípy očí“, objevující se ve středověké beletrii, se staly svrchovaným tématem obzvláště po Dantovi, Cavalcantim a Petrarkovi, jejichž nedosažitelné lásky dospěly ve verších nesmrtelnosti. Toto téma se objevuje v mnoha textech tohoto programu, přičemž v rozmanitých a měnících se podobách inspiruje k možným otázkám na charakter pohledu a zjevu, neschopnosti a schopnosti jednat. ‘Morte i begli occhi,’ ‘Smrt v krásných očích’ může být, jak uvidíme, zkušenost hrůzná, ale i krásná. Mimořádně zajímavý je postřeh vzájemné proměny úloh, které pojednávané skladatelky dosáhly: pokud je daná tematika viděna z úhlu „očí, které vysílají šípy“, pak je i nasnadě nutný posun původního petrarkovského pohledu.

Program pro 3-4 hudebníky: Canto, viola da gamba, basso continuo

Hudba: Barbara Strozzi, Francesca Caccini, Girolamo Frescobaldi, Giulio Caccini, Settimia Caccini, Leonora Orsina a další