La Blanche Biche

lady_clare

Bílá laň je mytologickým symbolem, zakořeněným hluboko v lidském podvědomí. Je spojením mezi naším a jiným světem, lovcem a jeho cílem, plodností a smrtí, světským a posvátným. Je nedosažitelným snem, který nás vede do divočiny, trnitých houštin a nadpřirozeného prostoru, kde jsme nuceni stanout tváří v tvář sobě samým.

Ve starých keltských tradicích se objevuje motiv bílého jelena či srnky, který přichází jako nositel poselství z jiného světa. Ve středověkém lejchu “Guigemar”, napsaném Marií de France, je katalyzátorem hrdinovy lásky bílý jelen, který zakleje chladného hrdinu bolestí lásky, vášně a chtíče, a tím ho přinutí vydat se na cestu svého osudu, doprovázen nejdivočejšími sny.

Ústřední příběh našeho programu, Žalozpěv bílé laně (La Complainte de la Blanche Biche), má kořeny hluboko v minulosti. Mladá dívka vyznává své matce, že se každou noc proměňuje v bílou laň a je tak pronásledována knížaty a pány. Nakonec padne za oběť psům vlasního bratra a zabita, její maso připraveno pro bohatou hostinu. Řada literárních vědců rozebírala tuto loveckou píseň jako metaforu incestu, nevinnosti či obětování. Ve hře se ovšem otvírají i otázky po hledání opravdové síly, otázky dobových tabu a toho, co člověk vidět může a co by správně vidět neměl, jak tomu dochází v klasických příbězích Ifigenie, nebo Acteona.

Tento program nás povede temnotami do krajiny hlubokých lesů, jaké nalezneme v loutnových písních sedmnáctého století, ale pokusí se dotknout se hlubších otázek, které se skrývají pod uměleckými klišé písňových textů: Co je to, být člověkem? Máme-li co dočinění s láskou, jak silná je naše vůle? A kam až jsme ochotni jít a co jsme schopni obětovat pro docílení opravdové transformace?

Program pro 3-4 hudebníky: Zpěv, viola da gamba, loutna, basso continuo.
Hudba: Lidové zpěvy staré Francie a francouzská vokální a instrumentální hudba 16. a 17. století.