Marie Juliana: Čtvero ročních období

1776

Během roku 1776 se v pražském konventu alžbětinek odehrála série hudebních aktivit, která byla iniciována společnou událostí: 50. výročí profese matky představené Marie Deodaty, která měla podle dochovaných svědectví velice vřelý vztah k hudbě. V této souvislosti byla 24. listopadu 1776 provedena gratulační kantáta (v originále nadepsaná “Operetto”), jejíž autorkou byla s největší pravděpodobností ředitelka místního kůru, sestra Marie Juliana (1719-ca 1800).  Tato alžbětinka je tedy zřejmě jedinou v Čechách působící skladatelkou 18. století, která za sebou zanechala dochované dílo závažnějšího rozsahu. Libreto pojednává o putování Dětinské lásky; proměny času a lidského života reprezentují Jaro, Léto, Podzim a Zima.

Pozoruhodnou postavou je též libretista díla, jezuita Rochus Elinger (1717-ca 1780). Narozen ve Vídni, vystudoval a vstoupil do řádu v Jindřichově Hradci, poté působil na řadě českých jezuitských kolejí (v Praze, Brně, Jičíně, Chebu, Olomouci, Chomutově), kde byl exhortátorem studentů, učil poetiku, logiku, fyziku a metafyziku. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 zůstal zpovědníkem u alžbětinek, kde zanechal své jediné doposud známé literární dílo, německé libreto k výše popisované kantátě.

Dílo provádí MOTUS HARMONICUS v obnovené premiéře na den, kdy poprvé zazněla před 240 lety. Proč je provedení díla tak významné? Protože vyzdvihuje skutečnost, že v hudební kultuře 18. století lze prokázat daleko větší množství žen-hudebnic, než je ve všeobecném povědomí známo, včetně skladatelek, instrumentalistek či ředitelek kůrů. Nepopřeme fakt, že hudba byla v daných obdobích zejména doménou mužů, ale i to byl důvod, proč právě ženské kláštery dávaly alternativu ženám, které zde mohly rozvíjet talenty, které by ve světské společnosti plnou mírou praktikovat nemohly.

 

10-12 hudebníků: 5 zpěváků, smyčcový ansámbl, basso continuo.