Hudba je v současnosti pojímána zejména jako umění sloužící k poslechu. Zdá se tedy, že plní zcela estetickou funkci. Hudba ale nevznikala jako čisté umění. Od pradávna byla součástí obřadu a rituálu. Hudba byla od počátku médiem něčeho, co se vymykalo všední realitě a taková jako „absolutní“ či „autonomní hudba“ nikdy neexistovala. Hudba plnila a dodnes plní řadu funkcí: Doprovází tanec, divadlo a obřad. Je nositelkou symbolu, sdělení či příběhu. Je katalyzátorem emocí. Léčí, uklidňuje a harmonizuje, či stimuluje energii a burcuje k aktivitě. Umění je jednou z metod, jak poznávat svět a zejména sebe sama. Jinou takovou metodou je například věda. Všechny světové kultury mají umění, ale ne všechny mají vědu – protože ji nepotřebují. Řada lidí nepotřebuje ani tak hudbu, která je určena „pouze k poslechu“, protože potřebuje být součástí obřadu, potřebuje příběh či sdělení, které hudba přináší a chce prožít emoce, pohyb při tanci, nebo naopak odvedení myšlenek k potřebnému soustředění na práci. Otázka „Proč tvoříme umění?“ je rovnítkem pro otázky „Kdo jsme?“ nebo „Odkud přicházíme a kam směřujeme?“. Naším cílem je pokusit se přinést hudbu do světa každodenní zkušenosti nikoli tak, aby před námi zazněla a opět odezněla, ale aby se propojila s tím, o čem lidé přemýšlí, jaké problémy řeší a jakými otázkami se zabývají. Taková hudba pak lidem umožní, podívat se na svět z jiného pohledu, jelikož věříme, že hudba je schopná měnit svět k lepšímu a pomáhat v proměnách, kterými lidé během svého života procházejí.

Luciferův pád

Lucifer: “pekelný had”, padlý anděl a antihrdina. V překladu znamená jeho jméno doslovně „světlonoš“ (lux = světlo, ferre = nosit). Lucifer býval podle starokřesťanské tradice nejvyšším andělem, hodností a mocí hned po Bohu, nositel jitřní hvězdy. Pro svou pýchu se ale vzbouřil a Bůh jej srazil z nebe i s anděly, kteří Lucifera následovali. Tak se stal zlým a z jeho následovníků se stali démoni.

Mirail de prez

Kultura evropského středověku je příznačná aktivitou okcitánských trubadúrů. Ve všeobecném povědomí však není rozšířen fakt, že trubadúři měli též ženské protějšky – trobairitz. Na území Okcitánie 12.-13. století tak působily ženy jako na příklad Alamanda de Castelnau, Azalais de Porcairagues, Maria de Ventadorn, Beatriz de Dia, Bieiris de Romans, Tibors, Castelloza, Garsenda de Proença, Gormonda de Monpeslier, Clara d’Anduza a další.

Marie Juliana: Čtvero ročních období

Během roku 1776 se v pražském konventu alžbětinek odehrála série hudebních aktivit, která byla iniciována společnou událostí: 50. výročí profese matky představené Marie Deodaty, která měla podle dochovaných svědectví velice vřelý vztah k hudbě. V této souvislosti byla 24. listopadu 1776 provedena gratulační kantáta (v originále nadepsaná “Operetto”), jejíž autorkou byla s největší pravděpodobností ředitelka místního kůru, sestra Marie Juliana (1719-ca 1800). 

Il Miglior Fabbro

Dante Alighieri se ve svém Očistci odkazuje na slavného trubadúra Arnauta Daniela a označuje jej za “il miglior fabbro”, tedy “nejlepšího tvůrce”, nebo též “kováře” a “řemeslníka”. Tento program prezentuje epizody z Dantovy Božské komedie skrze hudbu italského seicenta, zejména pak Claudia Monteverdiho. Skladby nás provedou Peklem, Očistcem a Rájem, tak, jak je svými slovy popsal ten, který se stal “nejlepším tvůrcem” pro následující staletí.

Morte i begli occhi

Koncem šestnáctého a počátkem sedmnáctého století se objevuje vlna nové hudby, demonstrující mimo jiné též vzrůstající autonomii a příležitosti dostupné tehdejším talentovaným ženám: hudebnicím, spisovatelkám, výtvarným umělkyním i skladatelkám, působících ve světském prostředí. Tento program se zaměřil na odkaz zejména čtyř z nich: Francesca Caccini, Settimia Caccini, Leonora Orsina a Barbara Strozzi, v kontextu jejich současníků.

Vita Mariae

Mariánský kult je ústředním fenoménem křesťanského liturgického roku a katolické zbožnosti. Matka Kristova odedávna hrála roli milosrdné zprostředkovatelky ve vztahu věřících s Bohem, a tento vztah se dodnes promítá do řady církevních svátků, liturgie, ale též zvyků všedního dne. Mariánský kult formoval tvář lidové zbožnosti a obraznosti, podílel se na estetizaci barokní krajiny a vtisknul nový rozměr vnímání přírody, veřejného prostoru i soukromí. 

Květná zahrádka znovu otevřená

Neu-eröffnete Blumen-Gärtlein, aneb Hudba na česko-slovensko-rakousko-uhersko-německo-polském pomezí… Co si představit pod pojmem česká hudba, mluvíme-li o Evropě sedmnáctého století? Mateřským jazykem řady skladatelů, kteří pocházeli z českých zemí a z nichž někteří se k tomu označovali jako „Böhme“, byla němčina. Čechy, Morava a Slezsko byly součástí habsburského soustátí a přesuny obyvatel v jeho rámci (pokud tomu vrchnost dovolila) nebyly chápány jako mezistátní migrace. Řada z těchto hudebníků však odešla za hranice českých i rakouských zemí a zároveň na území koruny české působila řada autorů, přišedších ze zemí rakouské monarchie i mimo ní. 

Time Stands Still …

Sir Philip Sidney (1554-1586) zanechal významné stopy nejenom v historii, ale též v literatuře, filosofii a hudbě. Jeho diplomatické cesty ho vedly celou Evropou od Polska po Florencii. Byl svědkem Bartolomějské noci v Paříži, osobně se setkal s řadou významných osobností své doby, včetně císaře Rudolfa II. a kulturního okruhu pozdně renesanční Prahy. Byl důležitým prostředníkem mezi anglickým alžbětínským dvorem a diplomacií kontitentální Evropy.